Moje reakce k návrhu retroaktivních úprav podpory OZE v LEX OZE 3 pro Decarbo Brief #13 Euractiv.cz

Když se změní pravidla hry

Přestože ořezávání dotací může znít jakkoliv líbivě, ve skutečnosti jde spíš o obětování beránka. Ten v sobě kombinuje hned dva české strašáky – zelenou transformaci a dotace.

Řeč je o škrtech podpory pro obnovitelné zdroje energie (OZE). Právě ty by měly podle plánu ministerstva financí zalepit díru ve státním rozpočtu a přispět ke konsolidaci rozpočtu. Bez ohledu na výhrady Národní rozpočtové rady vlády, platným zákonům, nebo dokonce na vládní pyšnění se rekordním počtem fotovoltaik, které v ČR za předcházející roky vyrostly.

O co tedy jde? Ministr financí Zbyněk Stanjura plánuje představit pozměňovací návrhy k novele energetického zákona, tzv. Lex OZE III, která nyní míří v poslanecké sněmovně do třetího čtení. Obsahuje sice podle zastánců obnovitelných zdrojů některá pozitiva, jako je dlouho očekávané zavedení akumulace energie nebo usnadnění povolování menších fotovoltaik. Háček ale spočívá v podpoře pro OZE. Vláda chce přesněji a individuálně vyhodnocovat výnosnost provozu fotovoltaik (FVE), zejména těch uvedených do provozu v letech 2009–2010. Teprve na základě takového vyhodnocení by poskytovala provozovatelům dotace. To znamená „sahat“ na peníze nejenom těch teprve plánovaných projektů, ale také zpětně, tedy už realizovaných projektů.

 Vzhledem k tomu, že se nad Českem stále vznáší duch někdejších solárních baronů, jde o snadný terč. Pokud tedy pomineme potřebu řešit klimatickou změnu, legislativně závazné cíle na národní i evropské úrovni, potřebu stavět levné energetické zdroje nebo budovat energetickou nezávislost, alespoň se uleví rozpočtu. Nebo ne?

„V konečném důsledku nevěřím, že stát reálně uspoří, protože možná překompenzace zrovna v sektoru FVE 2009–2010 byla státem průběžně odčerpávána již sérií zásahů v minulosti. Mimo jiné ve stále platném solárním odvodu, ze kterého státnímu rozpočtu každý rok přiteče přes 5 miliard Kč,“ uvedla pro redakci někdejší šéfka Českého plynárenského svazu a současná energetická konzultantka Lenka Kovačovská.

Podporované zdroje přitom podle ní nejsou pouze výdajovou položkou rozpočtu, ale díky celé řadě poplatků a odvodů naopak výrazně přispívají i na příjmové stránce. „Přes 16 miliard ročně pouze zmiňovaný sektor FVE,“ vyčísluje Kovačovská.

„Pro příští rok takto může ministerstvo financí kosmeticky náklady na podporu OZE dočasně pokrýt na dluh, tudíž se pro rok 2025 nepromítnou do deficitu státního rozpočtu, ale ve státním dluhu ano,“ shrnuje.

 Jaká je tedy ve skutečnosti cena rozpočtového fíkového listu? Obrovská. Na prvním místě by ji zaplatili provozovatelé solárních elektráren, a hned po nich také všichni další potenciální investoři.

„V ČR se neustále mění pravidla hry nejenom pro energetiku, ale také pro solární elektrárny. To je důvod, proč se v Česku nic nestaví,“ komentuje Jan Krčmář, výkonný ředitel Solární asociace. To podle něj platí nejen pro obnovitelné zdroje, ale také pro budovy nebo vysněné investice, jako jsou gigafactory.

Majitelé solárních elektráren tak nyní mají v důsledku změn v podpoře o zhruba 20–30 procent nižší obraty, než původně mysleli. A po každé takové změně musely firmy jít zpět do bank a refinancovat, aby byly schopné své úvěry splácet.

„Část z nich (provozovatelů FVE – pozn. red.) vyhlásí bankrot, nyní nelze říct, jak velká část. Tudíž si snížíme již tak relativně nízký podíl OZE na mixu,“ hodnotí situaci shodně Kovačovská.

Škrtnutím podpory pro OZE zároveň vysílá stát jasný signál investorům, že si investice do zelených zdrojů sice přeje, ale nehodlá dodržet garantované podmínky. „Pokud nemůžete věřit tomu, že když stát něco deklaruje, že to nezmění, když to exekutiva účelově uzná za potřebné, nemůžete přilákat obrovské miliardy soukromého kapitálu do ekonomické a energetické transformace, které ČR potřebuje jako sůl. A ze státního rozpočtu to rozhodně nepůjde,“ zdůrazňuje expertka.

„Riziková přirážka pro dluhové financování bude pro ČR mnohem vyšší, zvláště, když tyto retroaktivní změny chystá pravicově-konzervativní vláda…,“ konstatuje Kovačovská.

Budováním renomé Česka jako divokého Západu, kde neplatí žádná pravidla, navíc podle ní není trestem výhradně pro podnikatele, ale také pro města, družstva nebo zahraniční subjekty.

Nutnost dodržovat pravidla navíc – velice nepřekvapivě – vyplývá jak z platných zákonů, tak řady soudních rozsudků. Mezi nimi například toho od nejvyššího správního soudu z konce letošního září, jak upozorňuje Kovačovská.

Ten říká, že „pravá retroaktivita nesmí být nástrojem, který slouží k napravení (údajných) ‚chyb‘ zákonodárce“ a že „veřejným zájmem je dozajista rovněž zájem na dodržení elementárních principů právního státu, mezi které patří i stabilita právního řádu, jeho předvídatelnost, právní jistota a zákaz retroaktivity.“

Měnit pravidla hry každých po každých několika tazích nedává smysl. Obzvlášť, když se letošními vítězi Nobelovy ceny za ekonomii stali autoři studie, která v podstatě hovoří o potřebě předvídatelnosti systému a budování důvěry. Právě ta totiž podle nich vede k ekonomické prosperitě.

Barbora Pištorová

Více zde